Byla jsem s přítelem 10 let, věkový rozdíl mezi námi byl 11let. Máme spolu 2 děti. Před 2,5 roku od nás odešel. Chtěl zase svobodný život, ale všude vyprávěl, že jsem ho psychicky týrala, ale to že jsem ho dostala z dluhů, zaplatila auto a vše dobré, to ne, vidí jen to špatné. Já celou dobu co jsme byli od sebe jsem ho stále milovala, on samozřejmě měl nějaké jednorázky…kolegyně v práci mi poradili, ať si zajdu na rande, že už je čas a že se třeba zamiluju, nebo aspoň jednou ,,uvolním “. Stalo se, po čase jsem jednoho potkala, ale byli jsme jen přátelé a spali jsme spolu jednou.

Já zjistila že jsem těhotná (doteď pořád nechápu, že to po jednom uklouznutí šlo), dotyčný mě přemluvil ať si dítě nechám. Já váhala, dlouho, měla jsem výčitky jako kdybych bývalého podvedla, pořád jsem ho milovala, můj úmysl byl pouze zapomenout. Ale bylo to horší. Nakonec jsem si syna nechala. Nyní mu je rok. Můj ex mi pomáhal v době těhotenství, malý ho znal od mala a vše vypadalo že bychom mohli jako rodina fungoval, i když mi to vyčítal, že odsuzuje ženy, co mají děti s více muži. Včera mi oznámil, že si našel ženu, že spolu chtějí žít.

Naočkoval děti, že tahle maminka umí líp vařit než já, že budou jezdit na výlety a že mají nové sourozence. Žena, která má také 3 děti a každé s jiným. Od včera jen brečím a zhroutil se mi svět. Takovou bolest sem nikdy necítila, a jen mi s úsměvem řekl že si za to můžu sama, že kdybych si neupíchla dítě jinde a zhubla po druhém porodu, tak by uvažoval o návratu. Že se taky kvůli mně trápil a že teď snad bude šťastný. A ten pocit že Vánoce bude s jinou a 3 cizími dětmi. Jedno z dětí chodí do třídy s naší dcerou a nemají se rádi. A mé dceři říká, že její tatínek je už i jeho …Upřímně já nevím, co dělat, vím že musím být silná kvůli dětem, ale jsem tak na dně, celou dobu jsem se snažila abychom byli spolu, dělala pro něj vše. A ještě posílá děti proti mně.